Japonsko mne při mojí první návštěvě minulý rok (2022) velmi příjemně překvapilo až ohromilo – výborné jídlo, dokonale fungující infrastruktura, jedinečná kultura, naprostá organizovanost, absolutní čistota, důraz na kvalitu vždy a všude, celková kultivovanost země i lidí. Od prvního okamžiku jsem se tam cítil velmi dobře. Půl roku jsem hledal letenky (vyhovující termín, rozumná cena a spojení), a tak když jsem objevil výhodnou nabídku přímého letu z Vídně do Tokia s Austrian Airlines, neváhal jsem – 2 týdny v září strávíme v Japonsku.

Na cestu je dobré se předem připravit a naplánovat co chcete vidět – Japonsko je rozlehlá země a za 2 týdny není možné vidět vše (pro přibližné srovnání, je to jako chtít vidět za dva týdny Španělsko, Portugalsko, Francii a Benelux). Na své cestě jsme potkali několik lidí, kteří byli v Japonsku na měsíc, a i to je málo. Co tedy vidět? Jako zdroj informací se nám osvědčily např. oficiální stránky turistických agentur – každá oblast i každé větší město má svého oficiální turistického průvodce s mnoha užitečnými tipy co vidět a zažít v různých ročních obdobích, jak cestovat atd. Průvodci Japan Railway a aplikace Navitime jsou také velmi užiteční. Po několika týdnech strávených sbíráním informací máme hrubý plán – chceme vidět Tokio, Hirošimu a Kyoto, podle času i počasí uvidíme jestli zvládneme i Nikko, Miyajimu, Kamakuru, Osaku, Hakone a Yokohamu. Spíše než rychle proletět mnoho míst chceme v klidnějším tempu vidět pár míst, ale strávit tam více času. Následující text popisuje co jsme nakonec zažili a kde se nám líbilo (v podstatě všude), plus na konci stručné shrnutí/zamyšlení nad některými aspekty návštěvy Japonska.

Odpoledne nastupujeme na letišti ve Vídni do letadla, které je bohužel téměř plné, takže následujících 12 hodin strávíme vsedě. Cesta je úmorná, ale stále lepší než strávit na cestě 20 nebo i 25 hodin s jedním nebo dvěma přestupy. Na pobřeží u Tokia má v noci udeřit tajfun, naštěstí cestou zeslábne na silnou bouři, následující den ráno přilétáme jen za hustého deště. Procházíme bezpečnostní kontrolou, vyzvedáváme zavazadla a míříme do pobočky Japan Railway na letišti, kde už na nás čekají předem objednané síťové jízdenky, díky kterým budeme následující dva týdny neomezeně cestovat vlakem po celém Japonsku.

Kvůli bouři jsou některé vlaky a linky mimo provoz, místo expresní přímé linky Narita Express tak musíme jet lokálními vlaky a s jedním přestupem. Nic se neděje, nespěcháme – stále prší a díky únavě z letu nemáme ani chuť ani sílu odpoledne ještě něco podnikat. Jediné po čem teď toužíme je postel. První tři noci strávíme v Super Hotel Premier Tokyo Station (doporučujeme, výborné snídaně i japonské lázně), jen pár minut pěšky od hlavního tokijského nádraží. Zbytek dne prší a časový posun na nás začíná více a více doléhat, jdeme do lázní a odpočíváme.

Druhý den dopoledne stále jemně prší. Jdeme se projít k Císařskému paláci, v dešti obdivujeme most Nijubashi Bridge u hlavní brány, ale další prohlídku areálu kvůli počasí vzdáváme a jdeme na oběd do Tokyo Station (Romane, ještě jednou děkujeme). Denně tudy projede přes 4 000 vlaků, je to nejrušnější nádraží v Japonsku – najdete tu nejen rychlovlaky a běžné vlaky, ale také několik linek metra a velký autobusový terminál. Po obědě se počasí výrazně mění a následující dva týdny máme téměř stále slunečno a během dne přes 30 stupňů. Odpoledne pokračujeme vlakem do Shiodome City Center, z 42. patra tohoto mrakodrapu je velmi pěkný výhled na řeku Sumida a přilehlé okolí. Jen pár minut chůze jsou krásné zahrady Hama Rikyu Gardens, které byly vytvořeny na místě, kde bylo v 17. století obydlí tehdejších vládců Japonska. Pokračujeme do budhistického chrámového komplexu Zojo-ji, hlavní brána je nejstarší dřevěnou budovou v celém Tokiu, zbytek původních budov v minulosti shořel při několika požárech. Kousek od chrámu je Tokyo Tower, Eiffelovou věží inspirovaná věž, která je druhou nejvyšší budovou v Japonsku a kvůli bezpečnosti leteckého provozu má výraznou oranžovou barvu.

Ráno jedeme vlakem do menšího města na pobřeží pod Tokiem – Kamakura patří k nejvýznamnějším historickým místům v celém Japonsku, je to jedno z dávných hlavních měst (ve 12. století, dalšími hlavními městy Japonska byly v minulosti Kyoto a Nara, nyní Tokio). Začínáme prohlídkou budhistického chrámového komplexu Engaku-ji ze 13. století a pěšky pokračujeme k symbolu celého města, šintoistické svatyni Tsurugaoka Hachimangu, kde máme štěstí a jsme svědky tradičního japonského svatebního obřadu. Procházkou přes město se dostáváme k dalšímu známému místu, bronzové soše sedícího Budhy v chrámovém komplexu Kotoku-in. Původně stála socha od svého vytvoření ve 13. století uvnitř budovy, ale ta byla opakovaně zničena přírodními katastrofami a od 16. století je socha na volném prostranství. V celém městě je několik desítek historicky významných míst, my se ale vlakem podél pobřeží přesouváme do městečka Enoshima, v okolí jsou písečné pláže oblíbené obyvateli a návštěvníky Tokia. Přecházíme most na ostrov a stoupáme k šintoistické svatyni z 12. století, na úplný vrchol ostrova s moderním majákem a vyhlídkou se ale kvůli nedostatku času (a velkému horku) bohužel nedostáváme.

V pondělí opouštíme Tokio, naše první cesta rychlovlakem vede do města Hiroshima, s jedním minutovým přestupem (jako turisté z Evropy jsme nevěřili, že oba vlaky pojedou přesně podle jízdního řádu a že je možné za jednu minutu přestoupit, takže si předem rezervujeme druhý vlak s půlhodinou na přestup a pak půlhodinu zbytečně čekáme na nástupišti) trvá cesta přibližně 5 hodin. Máme štěstí (často kvůli počasí není vidět) a kousek za Tokiem vidíme posvátnou horu Fuji, symbol Japonska. Na dvě noci se ubytujeme v hotelu Sotetsu Fresa Inn (výborné snídaně) kousek od nádraží a pěšky jdeme k Hiroshima Castle, který je ze všech stran obklopený vodou. Hrad byl vybudován v 16. století, zničen výbuchem atomové bomby, později vytvořená replika nyní slouží jako historické muzeum. Kousek od hradu je komplex věnovaný památce obětí atomového výbuchu a světovému míru. Peace Memorial Park sestává z mnoha památníků, soch a muzea a je to místo výjimečné atmosférou a klidem, pro nás jeden z nejsilnějších zážitků v Japonsku. Hiroshima v nás celkově zanechala dojem velmi klidného a příjemného místa.

Následující den brzy ráno cestujeme nejdříve regionálním vlakem a poté lodí na ostrov Miyajima, který je známý především velkou bránou v moři – je to jedno z nejvíce ikonických turistických míst v Japonsku. Brána je součástí chrámového komplexu Itsukushima Jinja, jehož vznik se datuje na konec 6. století a brzy ráno je příjemně klidný. Pěšky pokračujeme až ke stanici lanovky, která nás s jedním přestupem vyveze blíže k vrcholu hory Misen. Náročný výstup hustým lesem do strmého kopce stojí za to, po cestě lze vidět několik svatyň a památných míst a na vrcholu je úžasná vyhlídka na Hirošimu a pobřeží v okolí. Když dorazíme zpět dolů, chrámový komplex je již plný turistů a brána již není v moři, ale díky odlivu stojí v písku.

Ráno se rychlovlakem přesouváme do města Kyoto, které bylo po mnoho století hlavním městem vládců Japonska a dnes je městem s největším množstvím historických památek v Japonsku. Ubytujeme se na 4 noci v Hotel New Hankyu Kyoto, který má na Japonsko obrovské pokoje a skvělou polohu, je přímo u vlakového nádraží. Odpoledne vyrážíme do bambusového lesa Arashiyama Bamboo Forest, procházíme přilehlým parkem kolem řeky Katsura (řeka má po své délce tři různá jména) až k mostu Togetsukyo Bridge, který byl vybudován již v 9. století. Večer ještě navštěvujeme chrámový komplex Higashi Hongan-ji, který máme kousek od hotelu. Jeden z chrámů má na délku 76 metrů a je jednou z největších dřevěných budov na světe.

Ryoan-ji, v překladu chrám draka v míru, je na seznamu světového dědictví UNESCO. Budhistický chrám je obklopený krásným parkem a součástí chrámu je zenová zahrada. Jen kousek na východ je další skvost a jedna z nejnavštěvovanějších památek – Kinkaku-ji, chrám zlatého pavilonu. Odpoledne ještě stihneme nádherný oranžový šintoistický Heian Shrine, který je replikou císařského paláce z období Heian. Chrám je postaven v měřítku 5/8, protože před jeho výstavbou v 19. století byl omylem zakoupen menší pozemek než bylo potřeba.

Cesta k chrámu Fushimi Inari vede lesem strmě do kopce a kromě menších svatyní a dalších památných míst je v celém areálu více než deset tisíc torii bran, z nichž mnohými cestou procházíte. Na konec naší návštěvy si necháváme Kyoto Imperial Palace – císařský palác byl sídlem vládců Japonska než se hlavním městem stalo Tokio. Palácový komplex je uprostřed rozlehlého parku a pozdě odpoledne byl celý areál poloprázdný, architektura a pečlivě udržované zahrady jsou nádherné.

Vracíme se do Tokia a na poslední část naší cesty se ubytujeme ve čtvrti Shinjuku v APA Hotel Higashi-Shinjuku Kabukicho Tower. Je to jeden z několika stovek APA hotelů po celém Japonsku – mikro pokoj, ale hotel nabízí japonské lázně a výbornou snídani (na japonském grilu teppanyaki připravují několik druhů masa, zeleninu a vajíčka), blízko stanice Shinjuku Station, která je nejrušnějším dopravním hubem na světě – denně stanicí projde přes 4 miliony lidí a podobně jako v Tokyo Station se zde protínají linky mnoha rychlovlaků, regionálních a městských vlaků, metra a autobusů. Čtvrť Kabukicho, ve kterém je náš hotel, je centrem nočního života – bary, restaurace, hodinové hotely – podle unavených tváří, které každý den ráno cestou na vlak potkáváme, to zde každou noc asi opravdu žije. Odpoledne se potkáváme s Masahirem a jeho ženou Atsuko (ještě jednou velké díky za společně strávený čas i výbornou večeři) u vchodu do areálu šintoistické svatyně Meiji Jingu, která byla před 100 lety postavena na počest císaře Meiji. Původní svatyně byla za druhé světové války zničena. Celý areál je obklopen obrovským parkem se 120 000 stromy. Městská část Shibuya, ve které se areál nachází, je jedním z hlavních finančních a obchodních center a najdete zde např. také světoznámou křižovatku Shibuya Crossing na Hachiko Square.

Ráno vyrážíme do části Asakusa k budhistickému chrámu Senso-ji, který je nejen nejstarším chrámem v celém Tokiu, ale také nejnavštěvovanějším náboženským místem na světě, každoročně jej navštíví přes 30 milionů lidí. Z terasy blízkého turistického centra je pěkný výhled na celý areál, Tokyo Skytree a okolí řeky Sumida.

Nasedáme na loď (velmi doporučuji koupit lístky předem) a po hodinové plavbě, těsně před jejím koncem, proplouváme pod Rainbow Bridge, jehož dvě věže jsou v noci nasvíceny duhovými barvami. Cílovou stanicí je Odaiba, umělý ostrov v Tokijském zálivu, který je jedním z komerčních a zábavních center Tokia. Naleznete zde mnoho obchodních center, velké výstaviště a také Sochu Svobody. Automatickým vlakem bez strojvedoucího se přes most dostáváme do centrálního Tokia a následně zpět do Shinjuku, kde míříme do Metropolitan Government Building. Japonský architekt Kenzo Tange, který budovu navrhnul, vytvořil také mírový památník v Hirošimě. Jde o dvě spojené věže a to co nás zajímá je úplně nahoře – v každé z obou věží, které jsou střídavě otevřené, je ve výšce 200 metrů panoramatická vyhlídková plošina, ze které je úchvatný pohled na celé Tokio, a když budete mít štěstí jako my, za jasného počasí uvidíte posvátnou horu Fuji, která je vzdálena přibližně 100 km.

Poslední den v Tokiu se vracíme k Císařskému paláci. První den naší cesty nám počasí nepřálo, ale teď je krásně. Míříme do East Gardens of Imperial Palace, pečlivě upravený rozlehlý park, kde naleznete také ukázky původní architektury. Městské části Akihabara a Ginza jen prolétneme – první je mekkou elektroniky a počítačových her, v druhé jsou luxusní obchody snad všech světových značek. Ueno Park je posledním místem, které v Japonsku navštívíme. Byl to jeden z prvních veřejných parků v Japonsku, vybudovaných podle západního stylu, a nyní je nejnavštěvovanějším městským parkem. Kromě přírody je zde několik muzeí a také nejstarší japonské zoo. Abychom zítra ráno nemuseli vstávat brzy, na poslední noc se přesouváme k letišti. V Narita Tobu Hotel Airport si naposledy užíváme tradiční japonské lázně. Dva týdny utekly velmi rychle, Japonsko je jedno z nejúžasnějších míst, která jsme dosud navštívili. Navždy nám zůstane v srdci.

Doprava – přímé lety z Vídně nabízí pouze Austrian Airlines, zpáteční letenky pro rok 2024 v závislosti na termínu začínají přibližně na částce 30 tisíc (my jsme koupili v červnu 2023 letenky na září za 23 tisíc). Cesta tam zabere 12 hodin, cesta zpět 14. Nejrychlejší a nejpohodlnější varianta, rozumné časy odletů i příletů, eliminujete riziko zpoždění i ztráty kufrů. Další možností je letět s 1 nebo více přestupy přes Istanbul/Varšavu/Abu Dhabi/Taipei apod., délka cesty naroste na 15-25 hodin a ceny začínají na částce 15 tisíc.

Samotné cestování po Japonsku je snadné a pohodlné. Dopravní sít je hustá a pokud necestujete na nejvzdálenější části ostrovů Kyushu a Hokkaido, nejlepším způsobem cestování je rychlovlak šinkansen. Rychlovlaky jedou každou půlhodinu nebo hodinu (kromě noci kdy rychlovlaky nejezdí), na minutu přesně, odpadá cestování na/z letiště i čekání a bezpečnostní kontroly, tratě spojují největší města. V ekonomické třídě je ve srovnání s letadlem mnohem více místa, samozřejmostí je wi-fi připojení zdarma. Kromě samostatných jízdenek lze koupit síťové jízdenky, buď pokrývající celé Japonsko (Japan Rail Pass na 1, 2 nebo 3 týdny, ekonomická nebo první třída), jen určité části (západ, střed, východ) Japonska nebo jednotlivé regiony. Síťové jízdenky většinou zahrnují i regionální a městské vlaky, vybrané autobusy a trajekty. My jsme si předem pořídili síťovou jízdenku pokrývající celé Japonsko a až na pár výjimek v Tokiu, kdy jsme chtěli ušetřit čas a využili metro, jsme cestovali jen na ni včetně dopravy městskými vlaky v Tokiu. Doporučuje se rezervace místa předem (zdarma, přes web nebo na nádražích u přepážek nebo v automatech), hlavně o hlavních svátcích a o víkendech na nejfrekventovanějších tratích.

Na kratší vzdálenosti lze využít regionální vlaky nebo autobusy. Cestování uvnitř měst je podobné jako v Evropě – linky metra, vlaků, autobusů a tramvají, využili jsme i taxi. K plánování spojení lze využít např. navigace od Google nebo Apple, až na pár výjimek jsou přesné. Doporučuji stáhnout a používat aplikaci japantravel.navitime.com, která poskytuje nejen zcela přesné informace o spojeních, ale obsahuje i turistické průvodce a tipy co vidět a zažít.

Jídlo – vysoká kvalita a dostupnost jídla, nižší ceny potravin i jídel v běžných restauracích ve srovnání s Českem – v Japonsku hlady a žízní určitě neumřete a díky přijatelné cenové úrovni se nemusíte nijak omezovat, stačí jen odvaha a chuť prozkoumávat japonskou kuchyni. Kromě některých nezvyklých surovin (např. fermentované a nakládané sójové boby, zázvor, řasy atd.) je japonská kuchyně skvělá, chutná i zdravá díky množství zeleniny a ryb a mořských plodů. Určitě vyzkoušejte teppanyaki (příprava jídla na nerezové desce) a okonomyaki. Náš tip – součástí větších nádraží (Tokio, Kyoto atd.) obvykle bývá restaurační zóna, kde na jednom místě naleznete mnoho restaurací specializovaných na určitý typ jídla nebo kuchyni (nejen japonskou). Před každou restaurací bývá výloha s reálně vypadajícími modely pokrmů, během pár minut tak není problém si vybrat (některé restaurace mají jídelní lístky jen v japonštině).

Ubytování – bydleli jsme vždy velmi blízko nádraží nebo letiště, většinou v některém z hotelových řetězců (APA Hotels, Sotetsu Fresa Inn Hotels, Super Hotels). Samozřejmostí je velmi vysoká kvalita služeb (čistota, vybavenost, snídaně). Snídaně bývají kombinací evropské a japonské kuchyně, máte tak možnost ochutnat to co snídají místní (miso polévku, vařenou rýži, grilovanou rybu, nakládanou zeleninu atd.). Pokud jsou v hotelu tradiční japonské lázně (oddělené pro muže a ženy), určitě je vyzkoušejte – my jsme je vyzkoušeli první den a ihned jsme si tento japonský způsob relaxace oblíbili. Ceny ubytování jsou opět srovnatelné nebo nižší než v Česku (v Tokiu – velmi blízké okolí Shinjuku Station a Tokyo Station, 150-200 EUR za pokoj pro dva se snídaní. Mimo Tokio kolem 100 EUR za pokoj pro dva se snídaní), v Tokiu se ale připravte na velmi malé pokoje (pod 15 metrů čtverečních včetně koupelny). Spací kabiny, levnější penziony ani ubytování v soukromí jsme nevyzkoušeli, ubytování jsme objednávali přes Hotels.com nebo Booking.com, kde mi přišel nejlepší poměr ceny a širokého výběru hotelů (zkoušel jsem i Agoda.com a některé japonské servery). V období státních svátků a o víkendech v hlavních turistických destinacích objednávejte ubytování určitě s dostatečným předstihem (minimálně měsíc).

Nákupy – Japonsko není drahá země jak si většina lidí myslí. Díky vysoké inflaci v Česku a v Evropě v posledních 2 letech (a dlouhodobě nízké inflaci v Japonsku) a devalvaci japonského jenu (40 % za poslední 4 roky) se cenová úroveň v Japonsku dostala pod tu evropskou. Většina věcí a služeb během naší návštěvy tak byla levnější než jsme zvyklí v Česku – potraviny, jídlo v restauracích, oblečení, vstupné, jízdné, ubytování – v podstatě vše bylo levnější nebo přinejhorším stejně drahé. Jako dárky rodině a přátelům jsme přivezli japonské sladké i slané (např. sušené ryby a řasy) potraviny nezvyklých chutí (některé obaly byly jen v japonštině tj. můžete zažít i moment překvapení), čaje, oblíbili jsme si také japonskou značku oblečení UNIQLO. V podstatě všude se dá platit běžnou platební kartou, i přesto je dobré mít u sebe nějakou hotovost (dvakrát se nám stalo, že automat na jízdenky neakceptoval karty, a ve dvou chrámech prodávali vstupenky jen při platbě v hotovosti).

Komunikace – internetové připojení je v současnosti při cestování nezbytnost. Můžete si koupit data, ale zjistili jsme, že v Japonsku to není úplná nutnost. Na většině veřejných míst jako jsou nádraží, dopravní prostředky, parky, nákupní centra apod. je vždy volně přístupná wi-fi.

Lidé – jsou velmi příjemní, vychovaní, zdvořilí, uměření a celkově velmi kultivovaní. Je dobré se před cestou připravit a přečíst si něco o japonské kultuře a chování celkově. Nenarazíte na chování, které by mohlo obtěžovat ostatní (např. hlučný hovor, hlasité přehrávání hudby nebo telefonování v dopravních prostředcích). Pokud potřebujete pomoc, nebojte se oslovit místní – pravděpodobně nebudou mluvit anglicky, ale jejich ochota a snaha nás vždy potěšila.

Počasí – při obou návštěvách jsem měl „štěstí“ a zažil na dané období nezvyklé horko – v červnu 2022 teploty dosahovaly téměř 40 stupňů a Tokio bylo na hranici kolapsu elektrické sítě, v září 2023 jsme měli dva týdny teploty přes 30 stupňů. Samozřejmě záleží kam se vydáte (hory, moře, jižní nebo severní ostrovy), ale obecně během července a srpna je opravdu velké horko a bez slunečníku nebo pokrývky hlavy nevyrážejte ven. Ideálními měsíci pro cestování jsou září a říjen nebo duben a květen, ale pozor na období tzv. zlatého týdne na přelomu dubna a května, kdy je několik státních svátků a mnoho lidí cestuje, což má za následek vyšší ceny a nedostupnost ubytování a dalších služeb.

Další zajímavá místa, tipy na příští návštěvu – nebýt Japonsko tak daleko od Evropy, byla by to ideální destinace na celoživotní cestování a objevování. Pokud se nám podaří tuto zemi znovu navštívit, chtěli bychom prozkoumat následující místa. Hakone – menší město na západ od Tokia, celá oblast je oblíbenou turistickou destinací proslulou svými horkými přírodními prameny a lázněmi a krásnou přírodou s jezerem a kopci, kousek od hory Fuji. Nikko – město a národní park ve středu Japonska, hory s vrcholy přes 2000 metrů. Karuizawa je malé město na západ od Nikka, oblast s mírným klimatem a krásnou přírodou pro aktivity jako golf a turistika. Proč také nevyrazit na další japonské ostrovy Hokkaido na severu a Kyushu na jihu?