Lanzarote, součást přírodního dědictví UNESCO a čtvrtý největší z Kanárských ostrovů, leží asi 100 kilometrů na západ od severního pobřeží Afriky, vzdálený přibližně 5 hodin letu z Prahy. Má rozlohu jen 800 kilometrů čtverečních (stejně jako např. Madeira, která je naším dalším cílem), ideální velikost na prozkoumání celého ostrova během jednoho týdne. Na letišti si půjčujeme pidiauto a náš týdenní průzkum může začít.

Jako výchozí bod nám slouží Puerto del Carmen na východním pobřeží, kousek od letiště a hlavního města ostrova Arrecife. Odtud se do 45 minut dostaneme na jakékoliv místo na ostrově, vyrážíme tedy na kratší půldenní výlety a postupně během týdne navštěvujeme celý ostrov. Jaké Lanzarote je? Příjemně malé a klidné – má jen 150 tisíc stálých obyvatel, v době našeho pobytu tj. v červnu navíc ještě nezačalo hlavní turistické období. Větrné, suché a vyprahlé, srážek je celkově málo, přes léto téměř žádné. Je sopečného původu, místy si připadáme jako na Marsu – téměř žádná vegetace, černé lávové vyvřeliny, červeně zbarvená země, nízký profil krajiny (nejvyšší místa ostrova jsou necelých 700 metrů nad mořem). V každém případě je Lanzarote velmi zajímavé a stojí za návštěvu. V létě se teploty pohybují kolem 20 stupňů v noci a 25-30 přes den, pokud ostrov navštívíte v zimě, čekejte o 5 stupňů méně.

Kousek od Puerto del Carmen je ve vnitrozemí vinařská oblast La Geria. Vinná réva zde roste z černé sopečné země a před větrem je chráněna malými kamennými zídkami, které jsou kolem všech polí na celém ostrově. Pokračujeme až na západní pobřeží a narážíme na Salinas de Janubio, kde se tradičním způsobem krystalizací z mořské vody vyrábí sůl, Los Hervideros, útesy s jeskyněmi, do kterých vlny oceánu mocně narážejí a vytvářejí tak neobyčejnou podívanou, a El Golfo, sytě zelenou lagunu obklopenou rudými skalami a modrým mořem. Kousek severněji je národní park Timanfaya, kde se v návštěvnickém centru podrobně seznamujeme s historií, geologickým vývojem a faunou a flórou celého ostrova. V placené části parku nasedáme do autobusu, který nás vozí mezi vulkány. Je to jediný způsob jak je vidět opravdu zblízka. Raději bychom si park projeli a prošli sami, ale chápeme, že díky tomu zůstane oblast nezničená i do budoucna.

Vnitrozemí cestou na sever ostrova je velmi půvabné. Cesty se klikatí krajinou, klesají dolů i stoupají vzhůru do kopců, osídlení je velmi řídké. Oceán je kousek a tak každou chvíli zastavujeme na některé z vyhlídek po cestě. Nejvíce se nám líbí vyhlídka u kostela Ermita de Las Nieves, který je jen kousek od nejvyššíhu vrcholu celého ostrova, Penas del Chahe. Dole hluboko pod námi je vidět nejkrásnější pláž Famara, kam jsme se během našeho pobytu opakovaně vrátili. Několik kilometrů dlouhá a velmi široká pláž s jemným pískem, vysokými vlnami a silným větrem, téměř prázdná až na pár lidí se surfy nebo kity, vinoucí se pod vysokými sopečnými štíty. Kousek za vyhlídkou dále na sever znovu klesáme do údolí a nalézáme příjemné malé městečko Haria. Poté znovu stoupáme nahoru a míříme na úplný sever ostrova a Mirador del Rio, vyhlídku na vysokém kolmém útesu, odkud je vidět blízký malý ostrov La Graciosa, kam se dá dojet trajektem z městečka Orzola. Vyhlídku stejně jako většinu turisty navštěvovaných míst na Lanzarote navrhnul místní rodák César Manrique, umělec, s jehož budovami a sochami se setkáváme na celém ostrově. Jedním z takových míst je i, podle nás přeceňované, Jameos del Agua, které je asi nejfotografovanějším místem celého ostrova. Komplex se skládá z jeskyně se slaným jezírkem s miniaturními ráčky, betonové vodní nádrže azurové barvy uprostřed menší tropické zahrady vklíněné do sopečné skály, restaurace a koncertní a přednáškové haly.